Tibetský španěl a jeho původ
Tibetský španěl byl poprvé objeven kolem 8. století našeho letopočtu v tibetských klášterech, kde měl za úkol kutálet posvátné mlýnky s modlitbami, napsanými na pergamenu. Tato tradice vymizela až poté, co byly vydány čínské zákony, které tyto zvyklosti zakazovaly. Tibetský španěl byl také vycvičen ke hlídání kláštěrů Malí psíci pobíhali po ochozech klášterů a v případě nebezpečí přivolali svým štěkotem obrovské dogy, které vetřelce zahnaly. Mniši však byli zvyklí od svých malých psů očekávat i jiné služby - při dlouhých motlidbách oceňovali přítomnost huňatých psíků coby ,,živých kamínek". Své jméno dostal tibetský španěl až po roce 1905, když byl poprvé dovezen do Evropy.Charakteristika a povahové rysy psa
Tibetský španěl je velmi temperamentní, rychlý, svérázný, veselý, přátelský, ostražitý, bystrý, hledající zábavu, vytrvalý, učenlivý, ale také tvrdohlavý a samostatný psík. V rodině je tibetský španěl velmi přítulný a miluje malé děti.Tibetský španěl a jeho výška, váha, srst
Průměrná výška tibetského španěla se pohybuje v rozmezí 24,5 až 25,5 centimetrů. Váha je úměrný výšce, standart FCI váhu neudává. Váha se pohybuje v rozmezí 4 až 6,8 kilogramů. Krycí srst tibetského španěla je hedvábné struktury, krátká v obličejové partii a na přední straně končetin, středně dlouhá na těle, ale poměrně hladce přiléhající. Podsada je jemná a hustá. Uši a zadní strany končetin jsou krásně osrstěny. Ocas a zadní strana stehen jsou bohatě pokryté dlouhou srstí.Typickým znakem srsti je tzv. samočistící schopnost (srst je i bez koupání stále čistá, příjemná na dotek a postrádá typický psí pach). Ve zbarvení srsti jsou povoleny všechny barvy a jejich kombinace. Nejběžnější je tzv. sobolí zbarvení (od stříbřité, přes plavou, srnčí světle hnědou, krémovou, až po vzácnější a méně známou zlatou, mahagonovou a červenou).
