C. I. B. Kador Perla mahagon

CH O V N Ý  P E S

narozen 9.7.2008

řezáky 6/6, těsný předkus

DNA test PRA neg.

 PRA/C/LL neg. /26.09.2013/

Výstavní ocenění

INTECHAMPION - C.I.B.

KLUBOVÝ CHAMPION

SLOVENSKÝ GRAND CHAMPION

ČESKÝ GRAND CHAMPION

SLOVENSKÝ CHAMPION

ČESKÝ CHAMPION

ČESKÝ JUNIOR CHAMPION

5. místo TOP TIBEŤÁK 2013

4. místo TOP TIBEŤÁK 2013

(kategorie plemeník)

3. místo TOP TIBEŤÁK 2011

3. místo TOP TIBEŤÁK 2010

KLUBOVÝ VÍTĚZ  KCHTP-SK 2011

Krajský vítěz

Vítěz třídy

Výborný 

     Jmenuji se Kador Perla mahagon a doma mi říkají Kime, Kimíčku, Kimčo a taky miláčku. Narodil jsem se v chovatelské stanici Perla mahagon paní Evy Hájkové v Píšťanech u Litoměřic. Mám skvělé rodiče a tři brášky a dvě sestřičky. Doma u rodičů jsem měl i spoustu kamarádů a moc hezky se tam o mě starali a panička říkala, že mě i pěkně vychovali. To jsem prosím já se svými rodiči a sourozenci. 

     Jednoho krásného dne v listopadu 2008 před naším domem v Píšťanech zastavilo červené auto a přišla se na mě podívat nová panička s páníčkem. Teda chtěli si vybrat ze všech štěňátek, co tam byla na odběr, ale nejvíc jsem se jim zalíbil já a  byla to láska na první pohled. No a tak jsem si sbalil svoje saky paky, rozloučil se s mojí milovanou chovatelkou, rodiči a celou rodinou v Perle mahagon a vydal se na dlouho cestu do Krušných hor. V autě jsem se choval způsobně, vůbec jsem neblinkal ani neslintal. Musím říct, že na mě doma čekal velký dům se zahradou, v pokoji jsem měl nachystanou úplně novou boudičku, která je jen a jen moje.  Ale stejně jsem byl skoro dva dny docela smutnej, ani ocásek jsem nenosil nahoru. Ale pak jsem si zvykl, hlavně proto, že u nás v novým domově je to děsně príma. Na zahradě mám nový kámoše, tři německé ovčáky. Ten nejstarší se jmenuje Orno Hartis Bohemia, panička mu říká Orčo, je prý ze všech nejchytřejší, protože má složeno sedm zkoušek. A pak je tam ještě Urzus Anerbri, neboli-Urzík a Zica Hartis Bohemia, to je zase naše Vendulka. Nejřív jsem se jich strašně bál, tak jsem na ně jen pořád štěkal, ale teď už se očucháváme přes branku a někdy mě mezi ně vezme panička na ruku, jako abysme si zvykli. Prý jsem ještě moc maličký, abych si s nimi mohl hrát, tak čekám, až povyrostu. Nedávno odešli všichni s páníčkem na cvičák, tak jsem jim prošmejdil ty jejich kotečky a Vendulce jsem zkontroloval i boudu. Je vidět, že je to ženská, měla tam naklidíno.

      Ale kámoše na hraní už taky mám. Bratr paničky má Oskara, to je roční šitzák a toho já mám nejraději. S ním si užiju honiček a pranic dosyta. Je na mě moc hodný i když ho tahám za uši. No a taky už mě vzala panička na cvičák, abych to tam okoukl. A tam byl Baryk, dvouměsíční bígl. Je sice krapet větší než já, ale mladší, tak jsem ho hned raději pro jistotu kousl, aby věděl, kdo tu bude velitel. Myslím, že to pochopil a tak už jsme si jen pěkně hráli a honili se. Má sice dlouhý nohy, ale na mě si nepříjde, jsem rychlejší. A taky na procházkách potkáváme jednu krásnou jorkšírku, ta se mi moc líbí, ale nechce se se mnou moc kamarádit, tak uvidíme časem, jestli si to nerozmyslí.

     A stejně nejlíp je mi s mojí paničkou. Chodím s ní každý den do práce, mám u ní v kanceláři svůj pelíšek a spoustu hraček. Jen na lidi, kteří tam chodí s paničkou něco vyřizovat, prý nesmím štěkat, tak jsem hodný. Jenže zrovna včera sem přišel César, osmiměsíční americký kokršpaněl, byl celý bílý se zlatými znaky. No fakt krasavec. Tak na toho jsem tedy spustil bandurskou, ale pak jsme tak řádili, že panička myslela, že zboříme kancelář. Slíbil mi, že se občas zastaví, tak už se na něj zase těšim.  A taky každý týden v úterý jezdíme s paničkou vlakem. Vždycky sedím způsobně v takový krásný tašce a pozoruju cvrkot. Tuhle tam teda měli tak přetopíno, že jsem si musel vylézt na takovej ten plastovej stoleček pod oknem a tam jsem ležel celou cestu. Nevím, proč se ti lidi ve vlaku tak smáli.

      Jo, taky jednou ráno mě vzala panička ven a venku na zemi bylo něco bílého, mokrého a děsně mě to nejdřív záblo do paciček. A bylo to všude. Paníčka mi vysvětlila, že je to sníh. Tak jsem ho vzal na milost a když mi panička hází sněhové kouličky, tak se můžu uběhat. Ale stejně už se s paničkou těšíme na léto.

      Nemám skoro žádný zuby. Nevím, čím to je, ale tlamičku mám skoro prázdnou, i když nahoře už se mi klubou nový řezáčky, tak jsem rád. Panička říkala, že si mám teď kousat do těch dobroučkých kožených kostiček, že se mi zoubky rychleji vyklubou, tak žvýkám a žvýkám o 106.

      Tak jsem se Vám představil a příště si zas popovídáme. Panička říkala, že Vám musí taky něco napsat o těch našich ovčounech. Zatím se mějte pěkně, s přátelským pozdravem haf haf.