Už je mi půl roku.

Halo, tak Vás zase zdravím a musím Vám říct, co je u mě nového.  Minulý týden jsem oslavil svoje půlroční narozky. Panička mi potřásla pacičkou a dala mi velikánskou pusu. No a co je nového? No hlavně mi konečně narostly zuby. Už zase můžu vesele kousat a hryzat. Byly dny, kdy to teda pěkně bolelo. Na Nový rok mě dokonce vzala panička k panu doktorovi, když viděla, jak mě ta tlamička celá bolí, měla strach, jestli jsem si někde nezapíchl kousek klacíku. Pan doktor koukl a utíkal pro kleštičky, že mi ten špičáček, co tam visí na kousku a zlobí, vytrhne. Tak než vyštrachal ty svoje kleště, jsem ten zub raději spolkl a bylo po trhání. Pak jsem mu za to prošmejdil celou ordinaci a taky jsem se šel podívat, jak bydlí. Nemá nechávat otevřený dveře do bytu a popíjet s paničkou kafe. Akorát musim teď každou chvíli paničce ty zuby ukazovat, že prý se to musim naučit. To teda nevim proč.

No a taky byly Vánoce. To byla nádhera. Všude světýlka, voněl nám doma stromeček. Ale jen takový malinký, panička se bála, aby na mě nespadl, tak si ho dali na stoleček, i když prý jindy mají strom veliký. Prý jsem všetečka a mohl bych ho shodit. Ale co, hlavně, že jsem pod tím stromečkem našel dárečky pro mě. Dostal jsem úplně novýho plyšovýho žabáka a kupu míčků. Měl jsem radost jako malej kluk. A při tom už jsem docela velkej. Taky jsem byl s páníčkama oslavovat příchod Nového roku. Slavili jsme na cvičáku v klubovně, na kopci nad městem. O půlnoci mě vzala panička na louku a já si pěkně sedl a pozoroval ta světýlka na nebi, co tam létala. A vůbec jsem se nebál petard, panička na mě byla pyšná. Přeci se nezblázním z nějaký rány.

U nás je teď hodně sněhu a strašně mrzne. A mě se to táááák líbí. Asi jsem pes polární, protože lítání ve sněhu je bájo. Jelikož už jsem povyrostl, tak už smím na zahradě běhat i s našima ovčounama. Sice jim ještě pro jistotu dává panička na nos košíky, ale oni jsou na mě hodní. Jsou krapet líní, tak je musím vždycky donutit, aby se se mnou honili a pak se jim někam schovám, aby na mě nemohli. Nejraději mám Vendulku, protože s tou je největší legrace a je to přeci jenom ženská. V neděli bylo tak krásně, že nás páničkové vzali na procházku do lesa. Všechny, jen starý Orča musel zůstat doma, protože se nemají rádi s Urzíkem. S Orčou prý půjdu příště, tak už se moc těším. V lese bylo krásně a s ovčákama se tam vůbec nebojím. Když tam jdu jen s paničkou, tak to se mi moc nelíbí. Já prostě miluju společnost psích kámošů. My tibeťáčci už jsme holt takoví. 

Tak já už půjdu natáhnout svůj kožíšek a až bude něco nového, tak Vám to napíšu. Zatím haf haf.