Březen, za kamna vlezem

Tak Vás zase všechny zdravím. Dneska je to přesně osm měsíců ode dne, kdy jsem se narodil. To nám to utíká co ?  Panička mi říká, že jsem v pubertě, ale já o ničem nevím. Ale je fakt, že už nečůrám jako fenka, ale jako Orča nebo Urzík poctivě zvedám nožičku, kde můžu. Nevím, proč se panička tak chechtá, když se snažím počůrat velikánskej strom. Musim přece všem těm rafanům na sídlišti napsat, že jsem tam byl. Ale jinak jsem prý zatím hodný puberťák, ne jako paničky štěňata, s těma to prý bylo horší.

Už se ale strašně těšíme na jaro. Jenže ono ne a ne přijít. Na zahradě máme ještě spoustu sněhu, tak mě tam nechají jen hoďku a musim do tepla. Že prý si zahrady ještě užiju dosyta.

Panička pořád někam posílá můj rodokmen a peníze. Prý začneme jezdit na výstavy. To jsem celej zvědavej, jaké to tam bude a co to vůbec je. Ale asi nic moc, protože musim na paničku každou chvíli cenit zuby, pak mi dá na krk nějakou šňůrku a nutí mě chodit po obýváků , ale zase na druhou stranu můžu stát na stole a pak dostanu dobrůtky. Prý se to musim naučit, abych nedělal ostudu. Hlavně se panička bojí, že tam budu štěkat, že prý tam bude spousta kámošů. No musím vydržet do konce dubna a pak vyrazíme do Českých Budějovic na premiéru a uvidíme, jak se mi to bude líbit. 

Nedávno měla panička obrovskou radost. Přišel jí dopis a tam prý bylo potvrzené, že mám geneticky vyšetřenou krev na PRA a jsem prý úplně zdravý a nebudu slepý já ani moje dětí . Tak to jsem taky rád.

No a protože je březen, za kamna vlezem, jdu se zakutat do pelíšku. A jestli mě chcete poznat osobně, tak se sejdeme 26.4.2009 na výstavě v Českých Budějovicích. Páček hafáček.